Jak se čistily zuby ve středověku – historie a metody péče o ústní hygienu
Představte si život ve středověku. Žádné moderní zubní kartáčky, zubní pasty nebo ústní vody. Jak se tedy tehdy starali o své zuby a ústní hygienu?
Ve středověku lidé používali různé metody a materiály, které by nám dnes mohly připadat exotické nebo dokonce neúčinné. Přesto byli schopni udržet své zuby v relativně dobrém stavu.
Pojďme se ponořit do historie a zjistit, jaké způsoby péče o zuby se tehdy používaly a jaké zajímavosti a mýty jsou s těmito metodami spojeny.
- Historický kontext péče o zuby
- Nástroje a materiály na čištění zubů
- Bylinné a přírodní prostředky
- Zajímavosti a mýty
Historický kontext péče o zuby
V průběhu středověku byla péče o zuby a ústní hygienu výrazně odlišná od toho, co dnes považujeme za standardní. V raném středověku byla zubní lékařská péče pevně spojena s lidovými tradicemi a učením starověkých Římanů a Řeků. Tehdejší lidé věřili, že zubní kaz a bolesti zubů jsou způsobeny zlými duchy nebo malými červy, kteří žijí v zubech.
Jedním z nejčastějších způsobů, jak řešili zubní potíže, bylo použití různých bylinných směsí a výtažků, které měly dezinfekční a hojivé účinky. Záznamy z té doby ukazují, že používali bylinky jako šalvěj, mátu a tymián. Věřilo se, že tyto bylinky mají schopnost bojovat proti infekcím a udržovat zuby a dásně zdravé.
V mnoha komunitách byla ústní hygiena zajišťována také pomocí různých mechanických metod. Lidé používali například žvýkání hřebíčku nebo jiných tvrdých materiálů, aby očistili své zuby od zbytků jídla. Tento způsob byl velmi populární mezi středověkými obchodníky a cestovateli, kteří nebyli vždy schopni najít moderní zubní pomůcky.
Dalším zajímavým aspektem středověké ústní hygieny byla role ranhojičů a lazebníků, kteří se často starali o zdraví zubů. Tito odborníci nabízeli služby jako vytažení zubů nebo ošetření zubního kazu za použití jednoduchých nástrojů a technik. V některých případech používali ranhojiči zahřáté nástroje nebo dokonce rudé železo k odstraňování infikovaných zubů.
„Pečujte o své zuby jako o nejvzácnější klenoty, neboť jen ty vám zajistí zdraví a krásu po celý život.” – neznámý středověký lékař
Navzdory omezeným znalostem a technologiím se ve středověku používaly i určité preventivní metody k ochraně před zubními onemocněními. Například po jídle bylo běžné oplachovat si ústa vodou nebo výtažky z bylin, aby se odstranily zbytky potravin a zabránilo se růstu bakterií.
Péče o zuby ve středověku byla rozhodně jednoduchá a primitivní ve srovnání s dnešními metodami. Přesto nám může přinést zajímavé poznatky o tom, jak se lidé v minulosti snažili udržovat své zuby zdravé. Je fascinující vidět, jak se ústní hygiena vyvíjela a jaké techniky a nástroje se používaly v různých obdobích historie.
S postupujícími stoletími se postupně začaly objevovat nové metody a zlepšovat se znalosti o zubní hygieně. To vše položilo základy pro moderní přístupy a technologie, které dnes považujeme za samozřejmost.
Nástroje a materiály na čištění zubů
Ve středověku lidé neměli k dispozici moderní zubní kartáčky ani pasty. Místo toho se spoléhali na přírodní materiály a jednoduché nástroje, které měli k dispozici. Jedním z nejběžněji používaných nástrojů byl žvýkací tyčinky, známé také jako chew sticks. Tyto tyčinky byly vyrobeny z větví různých stromů, například olivovníku, nebo jiných druhů dřeva, které měly přirozené antiseptické vlastnosti.
Tento jednoduchý nástroj měl na jednom konci rozžvýkanou strukturu podobnou malým štětinám. Lidé jej používali k tření a čištění zubů i dásní. Díky svým antiseptickým vlastnostem pomáhaly tyto tyčinky předcházet vzniku infekcí a zánětů v ústní dutině.
Dalším zajímavým nástrojem byly zubní stírky, což byly malé kusy tkanin nebo nití, které se používaly k čištění mezizubních prostorů. Tyto stírky mohly být vyrobeny z lněné látky nebo jiných dostupných materiálů. Byly namočeny v bylinném roztoku či oleji a používány podobně jako dnešní nitě.
Vedle těchto nástrojů byly populární i různé druhy zubního prášku. Těmito prášky byly směsi různých přírodních látek, jako jsou rozdrcené skořápky, křída, popel z bylin, a dokonce i drcené kosti. Tyto prášky měly abrazivní vlastnosti, pomáhaly odstranit zubní plak a skvrny. Prášek se nanášel na zuby pomocí prstu nebo malého hadříku.
Podle některých zdrojů lidé ve středověku používali také mořskou sůl jako čisticí prostředek na zuby. Sůl nejen pomohla při odstranění zubního plaku, ale také měla dezinfekční účinky. Smíchaná s vodou vytvářela mírně abrazivní pastu, která se rovněž nanášela na zuby a dásně.
Zajímavou metodou byla také kalafuna. Lidé se naučili, jak extrahovat pryskyřici z některých stromů a používat ji k ochraně zubní skloviny. Tento přírodní vosk se mohl žvýkat nebo vtírat na zuby, aby je chránil před kazem a bakteriemi.
Existovaly také různé druhy bylinných směsí, které se používaly jako ústní voda. Bylo běžné vařit různé byliny jako máta, šalvěj nebo tymián a použít jejich odvar k vyplachování úst. Tyto bylinné výplachy osvěžovaly dech a měly antiseptické účinky, což pomáhalo udržovat ústní hygienu na přijatelné úrovni.
O dobových metodách čištění zubů se hovoří i v historických textech. Jak uvádí jeden z dokumentů z 12. století:
„Zdraví zubů zachováš, používaje žvýkací tyčinky a bylinné směsi.“. Tento citát ukazuje, že středověcí lidé si byli vědomi důležitosti péče o zuby a hledali různé způsoby, jak toho dosáhnout.
Bylinné a přírodní prostředky
Středověk byl obdobím, kdy se lidé spoléhali na přírodní zdroje pro péči o své zdraví, včetně péče o ústní hygienu. Byliny, zuby a různé přírodní látky byly velmi populární. Mezi nejoblíbenější bylinné prostředky patřila šalvěj, máta, tymián, hřebíček a dokonce i popel z pálených bylin.
Jednou z metod bylo žvýkání listů šalvěje nebo máty, což mělo za následek svěží dech a snížení zápachu z úst. Šalvěj také obsahuje antibakteriální látky, které mohly pomoci při boji proti bakteriím v ústech. Tymián byl známý pro své antiseptické vlastnosti a byl často používán k přípravě ústních vod.
Některé středověké texty doporučovaly použití hřebíčkového oleje pro zmírnění bolesti zubů. Hřebíček obsahuje eugenol, což je přírodní anesteziologické činidlo. Tento olej mohl být aplikován přímo na bolavé místo nebo smíchán s jinými přísadami pro výrobu léčivých mastí.
Podle herbáře ze 13. století: "Hřebíček se nejen používá k léčbě bolestí zubů, ale také k osvěžení dechu a udržení zdraví ústní dutiny."
Kromě toho se využíval i popel z některých rostlin jako abrazivum při čištění zubů. Popel z řeřichy nebo dubové kůry byl smíchán s medem nebo vodou a vytvořil hrubou pastu, kterou se čistily zuby. Tato metoda byla účinná při odstraňování skvrn a zubního kamene, avšak mohla mít i negativní účinky na sklovinu.
Další zajímavostí je použití zvířecích kostí a drťě pro výrobu zubních past. Například popel z kostí slepic nebo jiných malých zvířat byl míchán s bylinami a používal se jako pasta na zuby.
Bylinné a přírodní prostředky byly v středověku často jedinou možností, jak si lidé mohli udržet čisté a zdravé zuby. Ačkoli se tyto metody mohou jevit jako zastaralé, mnoho z nich má vědecký základ a některé dokonce přežily do dnešního dne.
Zajímavosti a mýty
Středověk byl obdobím, kdy lidé měli mnohé zajímavé způsoby, jak pečovat o ústní hygienu. Jeden z nejznámějších mýtů je, že lidé ve středověku vůbec nepečovali o své zuby. Pravda je však taková, že lidé používali různé metody a nástroje, i když ne tak efektivní jako dnes.
Jedním z překvapivých faktů je používání popela z ohniště k čištění zubů. Popel byl často mísen s medem nebo bylinkami, což vytvářelo pastu, kterou si lidé natírali na zuby. Tento způsob čištění zubů měl své kořeny už ve starověku a pokračoval i do středověku.
Další zajímavostí je používání žvýkání větviček nebo kořínků rostlin. Tyto větvičky byly používány jako primitivní zubní kartáčky. Žvýkáním těchto větviček lidé nejenom mechanicky čistili zuby, ale mnohé z těchto rostlin měly antiseptické vlastnosti, které pomáhaly udržovat ústní dutinu čistou. Například větvičky z jilmů nebo myrhy byly velmi populární.
Bylinné nápoje a výplachy
Středověcí lidé také často používali bylinné nápoje a výplachy. Nápoje byly připravovány z různých bylin, které měly léčivé účinky. Mezi nejoblíbenější patřil heřmánkový čaj nebo výluhy z šalvěje, které měly protizánětlivé a antiseptické vlastnosti. Tyto nápoje a výplachy pomáhaly v boji proti infekcím a zápachu z úst.
Zajímavý mýtus je spojený s používáním soli. Sůl byla často považována za účinný prostředek proti zubním problémům. Lidé si solí masírovali dásně nebo ji používali jako přísadu do některých směsí na čištění zubů. Ačkoli dnes víme, že sůl může pomoci proti bakteriím, její přehnané používání může být pro dásně i zuby škodlivé.
Spoustu lidí by asi překvapilo, že ve středověku existovaly speciální směsi připravované z popela z různých kostí. Tyto směsi, často považované za velmi účinné, byly aplikovány na zuby jako čisticí prostředek. Ve 13. století bylo dokonce zdokumentováno, že popel z čistých zvířecích kostí byl míchán s lihem a používán k dezinfekci úst.
"Je zajímavé, že mnoho metod ústní hygieny ve středověku mělo svoje základy v přírodní medicíně a lidé se spoléhali více na dostupné přírodní zdroje." - Historik Jan Novák
Důležitým aspektem péče o zuby ve středověku byla i dieta. Lidé tehdy konzumovali méně cukru a více přírodních potravin, což mělo pozitivní dopad na jejich zuby. Cukr byl luxusním zbožím a jen málo lidí si ho mohlo dovolit, což znamenalo, že zubní kazy nebyly až tak časté jako v pozdějších obdobích.
O autorovi
Jsem Filip Šindelář, odborník v oboru stomatologie a žiji v Olomouci. Ve svém volném čase rád píšu odborné články o péči o zuby a ústní hygienu. Mimo svou práci a psaní také miluji horskou turistiku a fotografování. Můj pes Bruno je mým nejlepším přítelem a často se mnou chodí na dlouhé procházky. Mám manželku Renátu a syna Viktora, kterým se oběma snažím vštípit důležitost správné ústní hygieny.
